I přesto jsme poslední 4 týdny bedlivě hlídali každé sebemenší zakolísání teploty směrem dolů. Otýpky ručně vyrobené, uložené do bedýnek stále zabírají poměrně velkou část lisovny a k tomu svíce zbyvší z loňského mrazivého předjaří. Jen jednu noc jsme vše pěkně rozmístili do vinohradu a čekali na zázrak. A zázrak přišel, mrazík protekl vinohradem těsně nad zemí, réva zůstala nedotčena, sirkou jsme ani neškrtli a já přišla o efektní noční fotografii plápolajícího vinohradu.

Nevadí, raději budu fotit „znovuzrození“ révy. Opravdovým zázrakem je rašení oček na révě, pupenů na ovocných stromech a keřích, první jarní květiny v zahrádkách a na loukách prorůstající nová jasně zelená tráva. A celý svět je najednou po pár teplých dnech neskutečně barevný. A to mám ráda, to mě baví!